Vychajda na Větřák s našimi andílky
Na vychajdu jsme se vydali tentokrát jen s Renčou a Fáfou. Probíhala naprosto perfektně, pobyt v lese nám neznepříjemnil jediný šedivý obláček :-)
A teď jakto? Molinka jako vždycky, pohoda, klídek, čuch sem, ňuch tam... přijde na každé přivolání, ať voláme ji, Enču, Falu, Michala, Renču, párka v rohlíku, prostě vždycky...co by za mlsku neudělala (pejsci se vylítají, Molinka dobře nají).
Ale co naše staré známé firmy Fáfule a Eňule? Tak Renča zjistila, že je Fáfa ze záhadných důvodů závislá na tenisáku. Proč, to nikdo neví...jiné balónky ji nezajímají, jen tenisák zeleňák. Takže jakmile šedá šmouha zmerčí pohyb či narazí na chutně vonící stopičku, stačí zavolat "balónek" nebo jím hodit o zem a Fáfule je vmžiku tu a dožaduje se aportíku. Srny sem, zajíci tam...
A Eňule? Balónek už jsme zkoušeli, i pískací...Zajímají ji jen chvilku, než najde něco lepšího nebo dokud ho Fáfa drží v hubě. Jakmile je volně k dispozizi, či nedejbože jí ho nabídneme! kašle na něj...Mlsky taky nezabírají, vždycky je žvížátko lákavější. Takže milá Éna dostala darem stopovačku (10 let starou ještě po brakýři Amouškovi, který se na ní učil stopy). Jelikož i se stopovačkou byla příliš aktivní, na její konec jí Michal navázal krásný, aspoň kilo těžký klacek. A teď Éně zkus utýct! Nezkusila, protože za A- klacek je těžký, všude se zachytává, za B- klacek na konci stopovačky má Fala v hubě a trénuje aport a za C- než Enča rozběhne svůj náklad, páník stihne na stopovačku šlápnout.
Tím pádem prochajda probíhala ke spokojenosti všech zúčastněných, neboť psice nezdrhaly, naopak pěkně si s páníčky aportovaly (i Éně si poponášelo svůj stopovačkový klacek a když nebyl klacek, ukradlo Fáfě tenisák) a páníci mohli v klidu poklábosit...Tož tak a příště zas!