Co se dělo srpen - říjen
Tak, stránky dlouho stály a já se pokusím vysvětlit proč. Neměla jsem dřív sílu o tom psát, tak teď se pokusím vysvětlit, co se dělo...
Druhá polovina srpna byla pro nás hnusným, hnusným obdobím! Začalo to koncem srpna - poté, co jsem se vrátila z odpolední, přivítala mně malátná Molís s tikama hlavy, prostě co chvilku tik a stočila hlavu na jednu stranu, kde ji nechala přitisknutou na boku. Když jsem jí dala ruku před oko, udělala to samé, jako by uhýbala velké bolesti v její hlavě, kterou jakoby způsobila má ruka, prostě snaha rychle uhnout...nevím, jak to popsat...
Okamžitě jsme žhavili telefon a volali našemu vetovi - bohužel byl na blbé Barumce. Museli jsme tedy na pohotovost na kliniku Medipet (druhá a poslední zkušenost, opravdu tam nás už neuvidí!!!!)
Přivítala nás nějaká doktorka blbýma kecama, proč jsme nepřijeli už ráno - bohužel nepředpovídám budoucnost, tak proto. Když jsem jí ukázala, co Molinka dělá, řekla, že má něco v uchu. Když jsem jí ukázala reakci na mou ruku před okem, opět opakovala - ucho. Když jsem řekla, že hlavou netřepe, ani se nedrbe - pořád ucho. Divné, ani mně, ani Michalovi se to nezdálo. Šla tedy na stůl, kde jí změřila teplotu. Pak jí asi 15 minut hledala v uchu osinu, poté, co nic nenašla, jí tu neexistující osinu z ucha vyplachovala. Ptali jsme se jí, když to nebude uchem, co by to mohlo být, trvala stále na uchu, jinou možnost nezmínila, krčila rameny! Prý neurologického původu to nebude! Ale co ty tiky, uhýbábí před rukou??? Vyplázli jsme tedy krásných tisíc korun za odstranění - neodstranění neexistující osiny, dostali roztok na její vypláchnutí (mimochodem, když jsme řekli, že uši roztokem nečistíme, neboť holky nemají problémy a uši mají čisté, paní doktorka málem dostala infarkt - mimochodem, jak si čistí uši divoká zvířata???) a jeli jsme domů s ještě více utrápenou Molinkou.(mimochodem nevím, jestli je to náhoda nebo máme takovou smůlu na tuto kliniku...opravdu nechápu, proč paní doktorku nenapadlo nic jiného, než ucho, v minulosti jsme zde měli problém s banálním očkováním...opravdu nevím, ale mou důvěru ztratili úplně).
Druhý den jsme hned ráno valili k našemu vetovi, který hned ve dveřích konstatoval buď mozkovou mrtvici nebo mozkový nádor. Molinku vyšetřil, na oko již přestávala vidět. Jelikož nemá zařízení na vyšetření mozku, dostali jsme kromě jiných léky na rozpuštění krevní sraženiny, která pravděpodobně tlačila na oční nerv, proto ty tiky a porucha vidění. Chudinka, prý musela mít šílené bolesti hlavy :-( Na vetovi i sestřičce bylo vidět, že je jim Molinky líto a moc růžově to nevidí, pohled sestřičky mluvil za všechno. Léky měla brát přes víkend a po víkendu jsme měli přijet a podle vývoje bychom jeli na vyšetření mozku na kliniku do Brna. Vet nás připravoval na možnost, že příští naše návštěva už může být poslední.. Snažila jsem se nerozbrečet v ordinaci, ale při odchodu už jsem nevydržela. Chtěla jsme se před Molly tvářit normálně, chodila jsem řvát do koupelny, ale pohled na ni mně ubíjel...Doma jsme zatáhli, aby ji nedráždilo světlo a udržovali ticho...chudinka pořád spinkala, ale jinak byla hrdina, šla i ráda na chvilinku ven a hlavně jí pořád chutnalo! To nám dávalo sílu věřit, že zase bude dobře...
Léky naštěstí výborně zabíraly, proto jsme se rozhodli zatím nejezdit do Brna na vyšetření mozku. Slovy našeho pana doktora: "Když zjistíme mrtvici, prášky budou zabírat stejně jako když najdeme nádor, pro Molinku se nic nezmění, jen vy byste se trápili."
Molinka bojiovala jako lev, pan doktor ji nepoznával, uzdravila se velmi rychle a zůstalo ji jen zhoršené vidění. Oko je v pořádku, reaguje normálně, bohužel je porušen nerv a proto se informace nedostane do mozku. Jsem velmi šťastná za to, že po tak hrozné události Molči zůstalo jen tohle, mohlo to být mnohem horší.... Teď už se jen učí být pozornější, občas to navalí do dveří, pokud se zavírají na straně, na kterou nevidí, občas se napíchne venku na nějaký klacek, ale pomalu a jistě si začíná dávat pozor a nehod ubývá.
Chtěla bych strašně moc poděkovat našemu veterináři panu MVDr. Dominiku Gregoříkovi za skvělý přístup a hlavně za to, že nám vyléčil Molinku a ona je teď skoro jako dřív.
Má do konce roku zakázané všechny sporty, musí se šetřit, takže žádný DT ani coursing, uvidíme, co nám řeknou přístí rok, třeba si ještě zaběhá....A když ne, nevadí, jsou i jiné věci, které si Černobílá ráda užívá! :-)