Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dogtrekking Hanácká štreka

1. 1. 2008
31.08.2006

    Hanácká štreka se konala letos poprvé. Tento závod se nám jevil jako pohodička, ale opak byl pravdou. Zátím je pro mě nejnáročnějším závodem. Můžou za to vedra.

    Startovali jsme kvůli vedru 6,14 a to bylo dobře. Všichni jsme se snažili dostat co nejdál, než začne pařit slunce. Asi do 10 dopoledne se šlo dobře, ale kolem oběda bylo nesnesitelné vedro. Šli jsme s Pepou a Mirkou a labradorem Ďobkem. Obrazek

Horko jsme přečkali v restauraci Rybářská bašta, dali jsme si polévku a kofolu. Pak jsme se dali opět na cestu, ale šlo se hrozně. V Řimicích  (32 km) nás dohnali Ďobkovi a šli s námi až do noci. Zastavili jsme se v hospodě U Veverek (myslím v Kozově, 46 km), bylo to takové trekařské centrum, jenom polévky jim chyběly. Potkali jsme tu Láďu s Esi, Peťu s Ralfem, paní s kokršpanělkou Bety, paničku od Nýwy a mnoho dalších. Pojedli jsme a vydali se na cestu. Pomalu se už stmívalo. Šli jsme s Ďobkovýma, paní s kokršpanělkou Betynkou a paní s Nýwou. Šlo se dobře, ochladilo se a čekala nás rovná cesta. Ďobek začal kulhat, proto se jeho pánečci rozhodli zabivakovat. My jsme bivakovali v další vesnici, jak jinak, než v autobusové zastávce. Ráno nám paní s Betynkou utekla a zůstali jsme tři. Přes noc mi otekly a nechutně olezly nohy, dost to bolelo. Ale snažila jsem se jít normálně. Došli jsme paní s Bety a v Konicích (asi)  se stavili na pořádný oběd (75,5 km). Pak už jsem šli zase ve třech, s Nýwou a její paničkou a tak na střídačku.

    Na naučné stezce jsme paní s Nýwou nechali jít, protože mě nohy bolely a zbytečně bychom ji zdržovali. Odpočinuli jsme si na poslední kontrole, kde do nás vlili trochu optimismu, že už brzo budem v cíli. Pokračovali jsme teda po individuálním znamení, potkali Marka, který nás dokonale zmátnul (prý "vylezete kopec a za polem uvidíte venici a to už jste tam"), jenže nám neřekl, že ta vesnice není Cakov, ale jiná vesnice. A my v ní bláhově hledali ubytovnu, až jsme potkali pořadatele, kteří nás museli navést. Ještě projít Cakovem a jsme DOMA!!!!!

    Došli jsme kolem půl jedenácté večer s časem 39 hodin a 34 minut. Zatím náš nejhorší čas. Závod byl díky vedru a rozpálenému asfaltu hodně náročný a dost lidí nedokončilo. My máme štěstí v tom, že Molinka netahá a není těžká, proto neměla problém s puchýři, jako ostatní psi.  

Výsledný čas: 39:34, 11.místo v DTW1