Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víkendový coursing Slavětín u Slavonic

25. 3. 2008

Tak a je to tady!!!!

Nasedáme k Renči do autí a frčíme (rychleji než světlo :-D) směr jižní Čechy. Jelikož jsme dítka skromná, narvali jsem se všichni včetně psů do Renčiného mini fára. Ale tak sranda musí být! Ještěže nám Alča vzala do kufru autí a klec, protože bychom to museli asi jinak poslat kurýrem.

Cesta byla mírně adrenalinová, jelikož jsme jeli bez dálniční známky, tedy okreskama a s Fáfulínovou Šumacherovou hooodně rychle :-) Michal jako navigátor zklamal, tudíž jsme bloudili a tááák. Ale nakonec jsme dobloudili a stihli dokonce ještě jeden páteční coursingový běh! 

Poté jsme se ubytovali k holkám Megulákovým, které nám bohužel nebyly přátelsky nakloněné, takže jsme měli psy radši celý den u sebe a v noci s náma spaly nahoře na patrovce.

Sobotní ráno bylo pro Molčí i Enčí něčím jako příchodem do ráje, protože jen vstaly, ocitly se na dráze! To bylo překvápko! Odběhly si každá dva super běhy, hlavně s Ronislavem, se kterým běhají nejlépe a nejradši. I my si tyto běhy užíváme, protože s Roníkem je jistota, že se v killu do sebe nepustí, právě naopak, pořádně si boj o střapeček užijí a vyřádí se. A my je nemusíme hned odtrhávat od kořisti, aby se neporvali :-)

Po bězích následoval super obídek (tady vaří fakt skvěle!) a poté výlet do Slavonického podzemí. Byli jsme ve druhé skupině jako Alča a Roník, tak jsme se k nim přidali do auta. Po příchodu do podzemí jsme vyfasovali slušivé gumáčky a zelený hábit, abychom se nenamočili (což mě bylo prd platné, viz později). Když nám průvodkyně oznámila, že místy je až 20cm vody, polilo mě horko. Už vidím naši dámičku, jak vleze do nějaké vody. No a měla jsem pravdu! Jakmile se v uzoulinké uličce, kterou jsme se sotva protáhli, objevila voda, Molísek se vzpříčila, zaťala drápy do stěn a odmítala se hnout. Takže jsem byla donucela ji drapnout, pochytat všecky nohy, které se neustále roztahovaly po zdech a zasekávaly se ve skulinách a v předklonu nějak následovat ostatní. Byla jsem nadřená jak zedník a mokrá jak vodník. Odpočinula jsem si ve větším prostoru, pak jsme měli zase pokračovat další úzkou chodbičkou. Molís, když to viděla, chytla další záchvat paniky, takže nastalo opět rolování křečovité Molís do náruče. Trasu jsme ovšem hrdinně zvládly, já durch mokrá a Molís skoro suchá a čistá :-)

Po podzemí  jsme zůstali schnout na náměstí, navštívili jsme cukrárnu a užívali si sluníčka. Pak následoval výlet na zříceninu hradu, která ale byla zavřená. Tak jsme si udělali výlet lesem. My, Beníkovci, Natálka s dogouškama (kteří jsou naprosto luxusní, hodňoučtí a ťuťavoučtí), Aničkou a Adélkou, Dayjíkovcema a už nevím, jestli ještě někdo. Výlet byl super, pejsci se vyběhali, ani jednou nikdo nezdrhnul, tak jsme mohli v poklidu jet na večeři.

Večer jsme si udělali posezení u krbu, předsedkyně nám všem oznámila, kdy se kdo bude vdávat a kolik bude mít dětí a tak podobně...Spát jsme šli kolem 1 hodiny...V noci jsme na patrovce nemohli najít Énu! Našli jsme ji pod postelí. Ta trubka buď ty 2 metry skočila nebo spadla, vypadala ale spokojeně, jen se tvářila tak jako" heeej vemte mě nahorůůůůů, já tu sama nebudůůů"

Ráno nás čekal opět coursing, kdy se k nám a Roníkovi přidala ještě kříženka Suri...Holky běžely opět bezvadně, přesto že už musely být unavené. Domů jsme jeli hned po obědě, protože nás brala do autí Alča a ta měla Návstěvu :-) Dorazili jsme v rekordním čase, přesedli do formánka a hurá domů a spát! :-)

Chtěla bych poděkovat pořadatelům a fotografům a taky Renči a Alči za odvoz!!!!

Odkazy na fotky najdete zde: www.mscoursing.com