Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víkend u našich

10. 3. 2008

V pátek jsme jeli k Verči, Michalovi, Mie, Nele a Erin na návstěvu. Vezli jsme na zkouknutí horor, který se jmenoval Vítejte v džungli nebo tak nějak. Tak hroznou blbost jsem už dlouho neviděla. Vím, že horory jsou většinou o ničem, trapné a hrozné, ale někdy se najde nějaký, který stojí za to. Bohužel je jich jen hrstka. Tento mezi ně teda rozhodně nepatřil, děj nudný, spíš nikde, dialogy strašné, to, co mělo vzbuzovat hrůzu, se asi nějak pokazilo či co. Jinak jsme pokecali, co nového, pozdravili sysla Marii, která tentokrát nebyla na útěku a vyjedli Verči zásoby :-)

V sobotu jsme byli s Michalem u našich, dopoledne Michal s mým taťkou umývali autíčka miláčky a odpoledne jsme šli k babičce přivolat jaro. Vypadalo to asi tak, že jsme dědu přesvědčili, že právě teď jaro přišlo a je ideální čas vytáhnout stůl a židle na dvůr. Seděli jsme u kafe sice v bundách a mírně zmrzlí, ale naprosto spokojení, jak už je teplo a pěkně svítí sluníčko :-) Molís a Enýs běhaly celou dobu po zahradě a šíleně řvaly po kolemjoucích, což se mi teda vůbec nelíbí. Kdyby nebylo babi a jejího "Nech jeeee, ať si zařvou, to nevadííí!", už by dámy dostaly na prdel, co se do nich vejde. No, čeká je to příště, to už na babi nedám, protože aby Éna řvala i na okolojdoucí děti, to jí trpět nebudu. Za plotem je hrdina, ještě s Molou za zadkem, a venku se může zvencnout strachy. Nic!

Dostali jsme od babi a dědy křeslo, tak jsme ho narvali do auta, já se sbalila a jeli jsme ještě k taťkovi do práce. Tady bylo sólo opět pro Enynku, která si život užívá plnými doušky, neboť se neohroženě vrhla čumákem do myší pasti pro slaninu. A samozřejmě dostala po tlamě, jak jinak. To jste měli vidět ten výraz! Napřed jsem se bála, jestli jí nic není a zda to nezanechá nějaké psychické následky, ale Enča opět nezklamala mou důvěru a za 5 mimut strkala rypák opět do další pasti. Jak typické! :-D

V neděli jsme měli v plánu vyrazit na výlet na vizovickou rozhlednu, ale protože jsme celý večer asi do půl jedné v noci stěhovali pokoj kvůli nové úplně super skládací posteli (díky za tip, P.epe!) a ráno jsme z ní vylezli až o půl jedenácté, už jsme nikam nešli. Jeli jsme radši na nákupy :-) Aspoň máme teda konečně spravený výfuk, na který jsme nakoupili součástky v baumaxu. Pořídili jsme taky nový bejvák Alex Garretové, korporační právničce, která byla nuceně vystěhovaná od Ráchelky, své milované maminky, neboť nás už nebavilo poslouchat ve tři ráno, jak se dámy nahlas hádají a mlátí. Takže všechny naše tři křečky už potkal život v osamění, který jsem jim ani trošku nepřála. Budíž jim útěchou, že se budou potkávat na "stolním" venčení (což je výběh na stole, který je jediný uhlídatelný před Éninýma loveckýma vášněma).

Večer si zase užila Molinka, protože při večerním venčení si naše dáma ladná opatrná vážená při běhu doslova rozbila hubu. Nejspíš někde zakopla a holt pád dobrzdila bradou :-D Vrátila se s jejím oblíbeným výrazem "umírám", krvavou bradou a pyskama a s hnědým pruhem od bahna, který vedl od brady až na přední nohy. Jako by jí strhlý polštářek z minulého týdne nestačil. Asi nestačí, protože nálety po zahradě pořádá dál. Holt zamrzlá puberta :-D