Jdi na obsah Jdi na menu
 


Coursingový a jiný Silvestr 2007

7. 1. 2008

Koukám, že se něco začíná dít. Panička lítá po bytě a shání všecky různé věci a šup s nima do batohu. Háže tam i misky, takže jedu taky! Granulí je nějak moc, to bude na dýl!

A už nastupujem k Michalovi a Enči do auta. "Ahoooj, někam jedem, co myslíš, co bude?" Ptá se mě to žluté mládě. "No, máme postroje, amortizéry ne, to bude coursing." "Jupíííí!!" Kříčí mládě a skáče po autě. "Já se těším, na běhání, na střapec, na všecko!" Achjo, má někdo za ségru takové pako? Prej jsem bývala taky taková. No to ani náhodou!

Cesta je nějaká dlouhá, do penziónu přijíždíme už potmě. Páníci jdou hledat svůj pokoj. Zbytečné zdržování, já bych šla hnedka na dráhu, ale oni trapně dlouho vybalují věci a dělají hromadu jakýchsi zbytečností.

A druhý den to všecko začíná! Máme se s mláďětem co otáčet, protože takových akcí, co nám teta Barča připravila, by psa odrovnalo! Nejlepší jsou samozřejmě tréninky, na dráze s Enčou hulákáme nejvíc, aby nás jako slyšeli, že chcem běhat hned, ale nějak to nezabírá. Ale hulákáme stejně! A kdybyste viděli, s kým my běhaly! No posuďte sami: s bulovitým křížencem Garym, křížencem Čertem, parťákem Ronym a stafbulíkem Beníkem! Pronali jsme střapec pořádně, protože jsme už zkušené závodnice!

Obrazek

Pak byly na programu taky vycházky do okolí, buď kratší kolem ohrad nebo delší, kdy jsme sedli k někomu do auta a nechaly se odvézt. Proběhly jsme se parádně, páníci měli strach pouštět mládě z vodítka, protože se neumí na volno slušně chovat a já se jim vůbec nedivím. "Co? Tak proto jsem byla tolik na vodítku! Ale víš co, udělám psí oči a je to! Můžu si lítat jak chcu! Víš, jaká je to nuda, poslouchat? Já si radši proženu zajíčka a počuchám pár stopiček, ať jsou klidně naštvaní, však jim to dlouho nevydrží!" No jo, Enča a její věčná puberta...

Obrazek

Večery páníci trávili různě, ale nejradši se houfovali ve společenské místnosti (a to bez většiny psů prosím!) a pili tam nějaké divně smrdící vody a jedli samé dobroty. "Jak smrdící? Dyť to vonělo! A jak to bylo dobrý! Michal mi dal k něčemu čuchnout, říkal, že je to slivovice od strejdy Pepy, to bylo dobrý! Ale hned mi to vzal, ach jo. Ale měla jsem pivínko, mňam!" skočila mi do řeči Enča, členka Klubu mladých alkoholiků. Taky jednou večer měli takové malé balónky a dělali, že hrají nějakou hru, ping pong říkali. A pak si vyhlašovali vítěze a všichni si mysleli, jak jsou dobří. No já nevím, to bych zvládla levou zadní. Ridžbek Adam na to koukal a myslí si to, co já, tak to tak bude. Jeden večer nám teta Barča vymyslela stezku odvahy. Šli jsme po jednom psu a páníkovi po takové cestě a hledali světýlka. Panička říkala, že je to hrozně romantický, to nevím, co znamená, ale vím, že mi to jako procházka rozhodně nestačilo, tak jsme si dali trasu ještě s Ronym a Alčou ke koníkům. "No jo, ta Barča je hrozně zlá, že jsem musela jít jenom s Michalem, já jsem honem hnala a hledala Dášu a tebe, protože co kdyby zařval nějakej strejda tak strašidelně jako loni! To bych se zase lekla!" Volá honem Enča od pískacího ježka. No jo, prťata, co bysme po nich mohli chtít.

Když už jsme tam byli pár dnů, ucítila jsem ve vzduchu divnou atmosféru. Něco se chystá! A opravdu, chystá. Hromady chlebíčků, jednohubek, brambůrek, okurků, cukroví a různých věcí, že by z toho pes žil půl roku. A oni to chtěli sníst za jeden večer! Prý že je konec roku, lidi jsou divní. Když páníčci přišli dolů a chtěli chystat jednohubky a uzené maso a okurky a brambůrky a tak, všecko nádobí už bylo plné! Musely jim stačil podšálky.

Pak už se jen sedělo a všichni něco povídali a jedli a pili. My jsme mohly sedět na židli taky! To abysme nebyly samy na pokoji a neslyšely ty strašidelné rány a neviděly ty divné světla! To jde psovi o život! "O život? Ty naděláš! Vždyť to skoro nic není, já se bojím jenom trošku! A když pískám hračkou, tak to ani neslyším!" volá Enča. No jo, kecka, hraje hrdinu, ale já ji dobře znám, jak uslyší ránu, schová se pod postel.

Pak najednou začali všichni křičet a honem si nalívat pití, které při otvírání moc bouchalo (nevím proč, když si ho mohli nalít v klidu předem) a třásli si tlapama a lóbali se a všichni se pořád smáli a pak utekli ven! Nevím, co tam dělali, protože my jsme zůstali s páníkama dole, ale prej teta Barča zpívala nějakou hymnu nebo co a panička říkala, že o hodně přišli, tak asi jo. Pak už jsem usínala vsedě a páníci taky, tak jsme šli spát. Druhý den se začalo balit, takže krutá ralita je tady- jede se domů. Navíc nám všichni utekli, ani jsme se neměli skoro s kým loučit. Udělali jsme konvoj s tetou Alčou a jeli domů.

Akce to byla úplně nejvíc nejlepší a příští rok pojedem určitě zase!!!!

A prý mám ještě poděkovat tetě Barči a všem kolem ní, tak teda děkuju, že jste nám vymysleli nej nej Silvestra!!!!! A taky všem šikovným fotografům za hromadu perfektních foteček! Jupí jupí jupí! Tak!

Vaše Molinka :-)

 
 

Portrét